Čtvero roční období

22. října 2005 v 22:55 | jeanuska |  Plkání
Tak nějak si pořád říkám, že ten podzim prostě miluju.

Líbí se mi jeho kabátek, který hraje všemi barvami. Sluníčko stále svítí, občas i ten deštík, ale to už k tomu patří. Je to romantické období. Vzpomínám si jak jsem loni touhle dobou byla šíleně zaláskovaná do svého, teď už bývalého, kluka. Ručku v ruce jsme se procházeli tou kouzelnou přírodou, a nebo jen dlouhými ulicemi města a naší vesničky. Jak bych ten čas vrátila zpátky. I když už ho nemiluju, tak tohle období bylo moje nejkrásnější, i přes všechny naše drobné neshody, které jsou ale vždycky.. Nevadilo mu se se mnou procházet třeba celé odpoledne, pořád jsme si měli co povídat, a když nám byla zima tak jsme se zahřívali vzájemnými doteky, objetími a polibky. Když zavřu očka, vidím to stále všechno před sebou, jak krásně mě tehdy bylo..
Pak přišla zima, příroda na sebe natáhla sněhově bílej kabátek a dostala zase svou osobitou krásu. Vzpomínám jak jsme se klouzali na Štěpánce, přišlo mi to dětinský, jak Kuba spadl, byla mu zima, a tak jsme šli k nám do teplíčka užívat si sami sebe. Zima je krásná, kouzelná a víc si můžete vážit chvilek se svou láskou v domácím prostředí. A taky se těšit na Vánoce, nejkrásnější období v roce. Těším se na ně vždycky celej rok a nic víc mi neudělá radost než to, když padá sníh na Štědrý den. Mno možná ještě něco by mi udělalo radost větší, jedna osůbka, kterou teď hrozně moc miluju. A čím víc vím, že HO nemůžu mít, tím víc se do něj zaláskovávám a v mysli si pořád vybavuju to, co jsme spolu prožili o prázdninách.. Třeba se mi jednou můj vánoční dáreček splní.. třeba..
Po zimě přišlo jaro, pod vrstvou sněhu začínají vykukovat sněženky, stromy odhazují bílou vrstvu, která je halila a začínají se převlékat do zeleného kabátku s růžovými a bílými knoflíčky. Už mě začíná probouzet i zpěv ptáčků a paprsky sluníčka. Jaro, nejromantičtější období roku díky měsíci květnu, jak někteří tvrdí. Já bych to tak růžově zase neviděla, ono ani není proč. S jarem mám spojený smutek, pláč a nechuť ke všemu co jsem kdy jen milovala. Člověk se špatně vyrovnává s tím, co nechce aby tak bylo a přece jen to musí příjmout tak, jak jen to je. A rozchod s (velkou) láskou je jedním z těchto důvodů.
Krásu jara jsem si vůbec nevychutnala, a když přišlo léto a já si myslela, že mi jeden človíček pomohl zapomenout, zamilovala jsem se podruhé a zase do toho nepravého.. A tak stále čekám, doufám a dere mi to srdíčko. Teď se už ale snažím na to tolik nemyslet a vychutnávat si zase podzim v celé jeho kráse..!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bleu bleu | 22. října 2005 v 23:03 | Reagovat

To pozadí, to už je trochu móóóc, ne?

2 to bleu to bleu | 22. října 2005 v 23:18 | Reagovat

pro mě ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.